Malé pozastavení...

30. září 2017 v 18:31 | Ráďa
Ahoj...

Moc nevím jak začít... Po mém posledním příspěvku a nemálo nechutných komentářích jsem hodně přemýšlela zda budu či nebudu pokračovat. Nakonec jsem se rozhodla ignorovat těch pár zlobou naplněných osob a budu psát dál... Nakonec to píšu hlavně kvůli sobě a těm několika kterým to třeba v něčem může pomoct. Jinak s tím co prožívám a žiju já se normálně nesetkáte... Jak říká i Hanka Fifková, já jsem dost extrémní případ :-) Celý život se vědomě trestám za to že jsem jiná, v několika málo okamžicích svého života jsem byla i na pokraji fyzického a psychického zhroucení, kdy jsem si přála svou smrt a rychlý odchod z tohoto světa... No, nepovedlo se ;-) Můj poslední pokus o sebezničení a to sňatek s vážně nemocnou ženou se mi opravdu povedl. Teď, když už rok řeším natvrdo svoji identitu, tranzici a s tím spojené vše okolo tak nějak vůbec nevím co dělat... Motám se v kruzích a nějak nevím co s tím. Nejraději bych se na vše vybodla, ženu nechala jejímu osudu a hleděla si svého, jenže to bych nesměla mít svědomí a nesměla bych být člověk...

Trochu depresivní odstavec, ale potřebovala jsem se někde někomu svěřit. Všichni okolo mě obdivují jak jsem silná a jak to všechno zvládám, ale nikdo z nich neslyší jak moje duše zoufale křičí. Není to fér... Já se starám, lítám okolo všech kdož potřebují pomoct a kdo pomůže mě když to potřebuji? Zase jen já...

No, nechám toho, bulet můžu jinde :-)
Takže, jsem už pět měsíců na HRT. Prsa víc bolí než rostou a trochu se mi mění rysy v tváři... Prý mám jemnější výraz obličeje. Nemohu potvrdit, neboť se vidím každý den a změny jsou tak pomalé, že si toho z vlastního pohledu nejde všimnout.
Ohledně hormonů mohu potvrdit náladovost a lehkou podrážděnost... Také mohu sama za sebe říct, že některé okamžiky ve svém životě řeším víc emocionálně než pragmaticky a čistě vědecky :-) Ale to je asi normální při průběhu HRT a zřejmě se s tím musíme prát všechny.

V rámci zaměstnání došlo ke změně. Začala jsem kurz řidičky autobusu a dost mě to baví. Na předešlé pozici v čistě mužském kolektivu už se moc přežít nedalo, šéf mi dával dost otevřeně najevo co si myslí a takovým tím dětským způsobem se mi neustále snažil okopávat kotníky... A neopomněl jedinou příležitost, aby mě mohl zesměšnit, nebo ponížit. Bohužel se k němu dost často přidalo pár kolegů, kteří se zřejmě chtěli zavděčit novému nadřízenému.
Jsem ráda že už to mám za sebou a že už je budu potkávat jen jako cestující v autobusu ;-)

Nakonec bych se ráda pochlubila, jak moc mi nejde make-up... Líčení díky vousům a citlivé pokožce nějak nepřeháním, ale bohužel je to po půl dni vidět... Vousy začnou prosvítat a tak... Jinak musím konstatovat, že po třetím laseru už jich dost ubylo, takže asi dobré, ale i tak mě čeká ještě dost návštěv. Bílé a šedé vousy si vytrhávám pinzetou.Je to na dlouho a dost to bolí. Ale opět musím konstatovat, že postupem času je i vnímání bolesti trochu jiné. Zřejmě za to také mohou hladiny hormonů :-)

Pro dnešek asi vše. Přidám ještě aktuální fotku a držte mi palce ;-) Já budu držet palce všem kdož se rozhodnou vydat na tuto nelehkou cestu a splnit si svůj dětský sen ;-)

Pa a hezký den, Radka


 

100 dní na HRT... téměř :-)

12. srpna 2017 v 22:38 | Radka
Uplynula už dost dlouhá doba, kdy jsem psala naposledy.
Omlouvám se všem kdož si čtou ty řádky co tu zanechávám, ale vážně, při tom všem co jsem nucena řešit moc nestíhám. A taky se toho z pohledu mé osoby a změn na mém těle a duši neděje až tolik, aby to stálo za nějaký článek ;-)

Takže když to shrnu, prsa bolí a už je i vidět, že rostou... Občas mě rozhodí kdejaká blbost, takže je znát že hormony působí :-) Občas se také podle mínění jednoho mého kolegy chovám jako hysterka a není radno mě rozčílit... Každopádně už nejsem tak klidná jako dřív. Také mám díky hormonům návaly horka a zimy. Takže třeba v noci se klepu jako osika, ale zároveň jsem mokrá jako myš...

Postupně doplňuji ženský šatník, ale je to těžké, všechno stojí peníze a potřebuji toho opravdu hodně. Podprsenky zatím kupuji hlavně sportovní, protože jen bůh ví jak velká mi narostou a při těch cenách nemá moc smysl kupovat jich hodně... Mám jednu push-upku a mraky sportovních... Prozatím řeším problém chození v unisex oblečení, jelikož v práci ještě vystupuji v mužské roli, ale zároveň už potřebuji podprsenku, protože musím mít prsa chráněná. Jsou dost citlivé bradavky a bez podprsenky bych se asi zbláznila, no a díky tomu na mě občas někdo zůstane civět. Chlap v podprdě totiž není k vidění denně :-)
Kalhotky kupuji stahovací, ale i když se hodně snažím tak je vždy poznat, že tam něco přečnívá :-) I proto se teď snažím nakupovat tuniky, šaty i trička dlouhá minimálně do půl stehen. Asi v deseti obchodech tady u nás už vědí co řeším a kupodivu je to moc nerozhodilo... Holt doba pokročila a lidi jsou víc informovaní než tomu bylo za mých malých časů :-)
Jedna dobrá kamarádka mi darovala kalhoty a trička a nějaké sportovní oblečení takže teď mám víc džínsů než jsem měla jako chlap... Mimochodem, je to moje budoucí kadeřnice, která se v sočasné době věnuje jen mému obočí, protože vlasů prozatím moc nemám... Ale už šetřím :-)

Jelikož se situace u mě v práci změnila k horšímu rozhodla jsem se něco s tím udělat a podala jsem si žádost o změnu pracovní pozice. Kupodivu mi bylo vyhověno a od září nastupuji do kurzu řidičů a řidiček autobusů MHD. A tak po vzoru Jaroslavy Brokešové ( kdo nemáte tušení o koho jde, najděte si jí na FB, nebo i jinde v digi prostoru ) jdu do provozu, vozit nevděčné cestující po městě :-) Postupně bych si ráda dodělala papíry i na tramvaj a jezdila s obojím. Každopádně se mi na této pozici bude lépe snášet tranzice, budu za volantem a těm za mnou bude v podstatě jedno kdo je veze, hlavně že je veze :-)
Jinak k tomuto kroku jsem se rozhodla i kvůli tomu, že nebyla akceptována moje žádost o soukromí při převlékání a sprchování ve společných šatnách a sprchách. Můj šéf je hulvát a homofob a tak mě donutil řešit můj problém s identitou radikálněji než jsem chtěla. I když jsem si myslela že jsem tvrďačka a že mě nic moc nerozhází, tak ten blbec mě dohnal až k slzám a to tedy nepřiznávám moc ráda... Bohužel se ale s takovými lidmi budeme potýkat všechny a všude. A že jich stále je :-(
No, a s tím vším souvisí i to, že s nástupem do kurzu odhazuji pánské svršky a od toho okamžiku už budu vystupovat pouze v ženském a to všude a za všech okolností. Už teď se občas osmělím a jdu se projít ven v dámském, posedět s kámoškou u kafe a pokecat o životě. A víte co? Už teď si mě nikdo nevšímá, nikdo nečučí a tak... Jsem prostě nenápadná skoro padesátka :-)

Abych se taky pochlubila s úspěchy, mám za sebou první návštěvu kosmetického ústavu a s tím související laserové depilace obličeje. Vousy musí pryč... Jedno sezení jsem ukecala na necelé tři tisíce z původní pěti tisíc. Dle mínění kožní lékařky, která má patronát nad tím kosmeťákem mě čeká deset až dvacet sezení. Vše záleží na urputnosti mých vousů.
Až vám bude někdo tvrdit že to nebolí tak mu nevěřte. Já myslela že u toho umřu. Bulela jsem ještě půl hodiny po zákroku. Je to jako by se vám do pokožky obličeje zabodávalo tisíce jehliček. Děsná pakárna, ale musím říct, že už po prvním zákroku mi porost vousů prořídl. To celé se bude opakovat každé čyři týdny. Teda, co my holky musíme všechno podstoupit na cestě ke splnění toho krásného snu, o tom se tzv. normálním lidem ani nezdá...

Také musím zmínit pokračování diety. Ze 106 kg živé váhy se mi od začátku května do dnešního dne povedlo shodit na 88 kg. Bohužel kvůli péči o mou nemocnou ženu se mi k tomu nedaří moc cvičit a běhat. Ale snad to časem nějak vypilujeme a najdu čas i na to... Držte mi palce, ráda bych sundala ještě 15 kg :-)

Musím tady v mém článku věnovat pár řádků těm z nás které mají čerstvě po operaci pohlaví (SRS). Ráda bych jim popřála vše nej v jejich novém ženském životě a zároveň co nejméně komplikací při hojení a následné vaginoplastice ;-) A tady narážím na problém některých z nás... Já konkrétně si nedokážu představit tranzici bez operace pohlaví. Neumím si představit, že bych měla být ženou s penisem. Až jsem se při té představě opupínkovala :-) Ale to jsem asi šťouchla do některých spících agentů antitrans komunity a to bych vážně nerada, takže to berte jen jako poznámku pod čarou :-)

No nic, pro dnešek asi vše, postupně budu doplňovat všechno co jsem zapomněla zmínit.

Držme si palce na naší trnité cestě a ať se nám všem vyhýbají idioti a jiní škodící elementové ;-)

Pa, Radka...

40 dní a nocí na HRT :-)

21. června 2017 v 15:28 | Ráďa
Ahoj všichni kdož občas vlezete na můj blog ;-)

Bylo by hezké jednoho dne usnout a druhý den se probudit o třicet kilo lehčí, s prsama tak velikosti C, dlouhými blond vlásky a nohou velikosti 38 :-) Bohužel to tak v životě nefunguje a všechno si musíme tak nějak protrpět a prožít...

Dneska bych ráda napsala pár řádků o tom jak pokračuje moje cesta k vysněnému cíli a co všechno jsem od minula prožila ;-)

Takže včera to bylo přesně 40 dní od zahájení hormonální terapie... Zhruba po 14 dnech mi začala být v noci šílená zima i když jsem si vzala ponožky, pyžamo a dvě deky. Nic nepomohlo. Klepala jsem se do rána jako drahej pes :-) Po pár dnech to přešlo a teď už to mám jen zřídka.
Asi po 30 dnech mě začaly bolet prsa a neuvěřitelně se ozvaly bradavky :-) Jsou strašně citlivé a proto jsem začala hledat nějakou podprsenku... PROBLÉM :-) V mé velikosti prostě košíček A neexistuje :-) A tak po obchodní anabázi jsem zvolila cestu nejmenšího odporu. Na Ukrajině, kde teď mimochodem jsem, jsem koupila podprsenku Push up velikosti 85 B s tím, že doma tam dám dozadu rozšiřující nástavec. A podržte se, cena podprsenky u nás běžně přes 600,- na Ukrajině 136,- Kč :-) Heč :-)

No, jinak dál pokračuji v dietě. Shodila jsem už 14 kg, vážím 92 kg po 7 týdnech... Musím poznamenat, že kila jdou dolů už pomalinku a zvolna, ale v centimetrech je ta změna víc markantní ;-) Doufám, že až se s některými z vás uvidím u Hanky na sezení, že mě ani nepoznáte :-)

Děvčata, mějte se zatím moc krásně a držme si navzájem palce, ono to půjde vše lépe ;-)

Pa, Radka ;-)
 


Hormony a jiné události :-)

4. června 2017 v 13:19 | Ráďa
Ahojte lidi...

Když tak sleduji Niki jak píše jako divá, tak se musím trochu stydět :-) Nějak jsem si toho naložila docela dost a tak jsem neměla ani chuť ani náladu něco sem psát... Ano ani mě se nyvyhýbají černé dny s ještě černějšími myšlenkami, ale to bych nebyla já, abych tyhle období nepřekonala a opět se vrátila ke svému růžovému vidění světa :-)

Ráda bych vám přiblížila to co prožívám a budu se snažit být optimistická ;-)

Tak za prvé, už měsíc držím dietu a mám dole 11 kg, ale je to boj. Povedlo se mi před třemi týdny zablokovat krční páteř a tak válčím i s tímto úporně bolestivým zraněním... Jelikož mám vyhřezlou ploténku na krční páteři tak si myslím, že došlo opět k nějakému posunu a opět to tlačí na míchu. Budu se muset objednat na neurologii, snad mi řeknou více. No a celé je to zřejmě důsledek velkého váhového úbytku, kde i na krku zmizel tuk, který podpíral hlavu :-)

No, a za druhé, už 25 dní jsem na hormonech a jediný postřeh mám takový, že už asi týden je mi v noci děsná zima :-) Jinak žádné změny... Prsa nerostou i když je poctivě zalévám, prosím i přemlouvám :-) Já vím, ještě je brzy... Jo a vypadá to, že se mi vzpamatovaly vlasy které už vypadaly na to jako že už neporostou... takže pomaličku zarůstá pleš, ale fakt strašně pomaličku ;-)

Jinak žiju jak se dá... v práci pořád stejné a zřejmě se to nezmění dokud nezměním místo. Doma jsem naštěstí ještě chvilku sama a tak mám čas hlavně na sebe i když toho moc nedávám kvůli té bolesti krční páteře... Učím se make-up, sháním ženské věci a připravuji svůj šatník na přechod mezi dvěma světy :-)

Ještě přiložím aktuální foto po dietě :-) Buďte tolerantní prosím, ještě stále jsem neskončila, potřebuji sundat ještě 20 kg... :-)


Tolik zatím o mě... Jakmile budu mít další změny a nebo poznatky tak se opět ozvu... Moc se omlouvám těm, které zklamu svým psaním... nejsem spisovatelka :-) Ale snažím se ;-)

Zatím pa, snad opět za měsíc...

Radka

Jen tak, aby se neřeklo...

6. května 2017 v 18:20 | Radka
Ahoj holky...

Venku leje jako z konve a já se snažím vypotit pár řádků. Když tak koukám zpět, tak musím říct, že ten čas strašně letí.
Není to dávno, kdy jsem si uvědomila sama sebe a že tak už dál žít nejde. Proto jsem se rozhodla svůj život radikálně změnit. První návštěvu u Hanky jsem měla v únoru tohoto roku, poté kdy jsem se k ní v listopadu loňského roku objednala.
Je začátek května a já mám za sebou všechna nutná vyšetření pro rozhodnutí k zahájení HRT. Je to přesně tak jak psaly všechny holky, které už jsou v tranzici dál. Zahájení HRT vnímám jako zásadní zlom a počátek něčeho děsně krásného. Tímto okamžikem se mi začne plnit můj dětský sen, sen o tom že mi vrátí moje tělo a můj život. Život ve kterém už nebudu muset nikomu dokazovat jakej jsem drsnej chlap a co všechno ještě zvládnu.
Ano, čeká mě ještě spousta problémů spojených s tranzicí. Změna hlasu, změna postavy a váhy, změna šatníku a zřejmě i změna práce. Doufám že nebudu muset měnit i bydliště, ale i to přežiju... A víte co? Já se na to všechno kupodivu těším a vnímám to všechno jako daň za splnění mého snu. Také bych si už konečně přála žít svůj život ženy...

Jak jsem se zmínila v úvodu, Hanka mi poslala vyjádření prof. Weisse. Už jsem byla trochu nervozní, ale dopadlo to vcelku dobře, prošla jsem se ctí... Nebudu citovat celý posudek nezávislého psychologa, protože by to vypadalo že se chlubím :-) Jediné co dám do světa je to, že nemá námitek proti zahájení hormonální terapie. Takže jestli vše půjde tak jak bylo slíbeno měla bych mít od středy hormony.

Musím sem dát jen takovou maličkou vsuvku...

Tores nemluví za mě !!!

To jen aby bylo jasno... Už i moje žena došla k závěru že ten člověk se zbláznil ( a to ho ze začátku obdivovala ) a nebo je to celé o zviditelnění vlastní firmy :-) A tolik asi k Tereze, nebo jak si říká... Nemám ráda když se někdo jmenuje do funkce mluvčího všech aniž by o to ti ostatní stáli... Myslím že to už tu bylo a jak to nakonec dopadlo :-)

Asi budu pomalu končit, protože nějak nevím co psát dál... Jo, začala jsem držet dietu tak mi držte palce. V úterý jsem začala s proteinovou dietou tak po nějakém čase to zkusím zrekapitulovat, aby třeba ostatní věděli čemu se vyhnout :-) Prozatím jsem dala dolu čtyři kila, ale mám nějak málo energie...

Tak zatím se mějte a nashle v lepších časech ;-)

Radka

Endokrinologie

26. dubna 2017 v 15:25 | Radka
Ahoj Lidičky...

Už jsem zase tady a melu a melu Usmívající se

Dnes mi konečně přišel email s výsledky endokrinologie... kromě toho že mám nedostatek vitamínu D vyšlo vyšetření docela dobře. Doktorka nemá námitek k zahájení HRT tak uvidím v květnu jak se k tomu postaví Hanka. Jediné co mi ještě schází je posudek od Prof. Weisse tak uvidím... doufám že to v květnu klapne a já si půjdu vyzvednout SVOJE první hormony :-)

Pokud tomu někdo z vás rozumí a poradí mi co to znamená tak zde uvedu některé hodnoty hormonů... jediné co vím je, že netrpím hormonální nerovnováhou a vše je úměrné věku a pohlaví :-)
Takže : Estradiol - 83,1 pmol/l , Prolaktin - 196 mlU/l , Kortizol - 199 nmol/l , Testosteron - 16,25 nmol/l , TSH - 1,47 mU/l

Tolik k rozboru... pokud mi někdo pomůže to rozklíčovat budu vděčná :-)

Zatím hezký den...

Ráďa

Zapomenuté vyšetření...

24. dubna 2017 v 16:22 | Radka
Nazdar lidi :-)

Jelikož jsem trubka tak jsem zapomněla ve výčtu všech vyšetření které mám už za sebou na foniatrii. Tam jsem byla minulý týden a dozvěděla jsem se, že hlasivky mám v dobrém stavu, bez uzlíků a zánětu. Viděla jsem svoje hlasivky i na videu a byl to vskutku zajímavý pohled. Konečně vím jak je to tam vlastně vytvořené a proč máme tak velký ohryzek :-) Máme prostě větší hlasivky a díky tomu hlubší hlas... Lékař byl krásně v rozpacích když mi to vše vyprávěl. Vypadlo z něj že se moc omlouvá, ale že jsem první pacientka svého druhu u něj a že se bude moc snažit mi pomoci :-) Byl zlatej :-)

Doktor a muzikant v jedné osobě mi také řekl, že mám krásný baryton... 96 Hz ...a bez nějakého namáhání ho mohu zvednout na 150 Hz. Což je ale stále mužský hlas. Budu se muset trochu víc snažit a dostat se alespoň na 180 Hz což už je ženský hlas... sice hlubší ale ženský. No, bude to řehole, ale jelikož jsme holky šikovný tak to nakonec všechny dáme ;-) Jen si věřit a obklopit se lidmi kteří vám také věří.

Foniatr mi ukázal nějaká dechová cvičení a naučil mě jak dosáhnout vyššího hlasu bez zničení hlasivek. Poté mi doporučil logopeda, který mi ukáže co mám procvičovat, aby to bylo komplexní... tam jdu v pátek tak pak třeba zase napíšu jak to probíhalo ;-)

Nedávno jsem u Terezky na blogu četla o bezva pomocníkovi pro nás trans holky i kluky :-) Je to aplikace pro android " Voice Pitch Analyzer " a opravdu nám všem moc pomůže. Pro stažení stačí zadat na Google play a stáhnout... je zdarma!!! :-) Osobně jsem vyzkoušela a už se té aplikace nevzdám :-)

Takže držte si všichni palce při našem snažení a vzhůru do cvičení ;-) Spoustu práce musíme udělat my, to za nás žádné zázračné pilulky neudělají...

Hodně štěstí a hezký den Líbající

Ráďa

Další fáze mého nového života...

23. dubna 2017 v 18:28 | Radka
Ahoj lidičky...

Omlouvám se, že nepíši moc často, ale ono se toho moc neděje... Je to složité při takovém pracovním vytížení jako mám teď se ještě pouštět do románových pokusů.

Ze začátku jsem si myslela, že tyto řádky budou výhradně pro moji osobní potřebu. Abych i po čase věděla co všechno se mi honilo hlavou a jak postupně probíhala tranzice a všechno kolem toho. Velký omyl... Zjistila jsem, že tak jako já měla oblíbené blogy, které mi ulehčily moje rozhodování, tak i můj blog už teď slouží jako zdroj informací pro některé z vás... Moc mě těší váš zájem a pokusím se nepsat bláboly :-)

V práci nastal trochu posun. Jelikož na současné pozici je to čím dál méně snesitelné, požádala jsem vedoucí jiného oddělení o možnost přestupu k nim... Je tam čistě ženský kolektiv a o pár tisíc menší plat, ale co by jedna neudělala pro klid, že? Takže když to vše dobře dopadne budu dělat v kolektivu žen které mi fandí a nemají idiotské narážky ani diskriminační poznámky...

Co se vyšetření týče tak v poslední době proběhlo vyšetření na endokrinologii, dostala jsem výsledky z interny a byla jsem u prof. Weisse na dalším nezávislém psychologickém rozboru... mimochodem tam jsem si připadala jako při zápisu do školky :-) Weiss byl tajemný jak hrad v Karpatech takže nevím nic, prý se dozvím od Hanky v květnu. Jsem děsně zvědavá... Výsledky z interny byly víc než dobré a paní doktorka nemá námitek se zahájením hormonální terapie. No a výsledky z endokrinologie měly přijít do pátku 16.4. do emailu, ale bohužel na mě asi zapomněli, takže se musím zítra připomenout :-) Prý se jim to občas stane...

Jinak musím konstatovat, že mě asi více svědčí když jsem v zápřahu. Nemám tak moc čas na přemýšlení a jiné hovadiny... Od chvíle co jsem odvezla manželku na dovolenou k mamince mám více času na sebe a nějak mě přepadá černé myšlení... Nejvíc se mi líbí, že se do mě začínají trefovat lidi do kterých bych to na začátku vůbec neřekla. Holt asi jsem pro dost kolegů v práci velmi vděčné téma, ale s tím jsem mohla i počítat. Je zvláštní jak si Češi rochní v pomlouvání a očerňování... Na to si asi nikdy nezvyknu.

Už se moc těším na ten okamžik, kdy mi Hanka poprvé předepíše můj estrogen i Androcur. Už aby to bylo :-)

To by asi bylo pro dnešek vše... doufám že jsem někoho nezklamala svým tlacháním ;-)

Mějte se moc hezky a užívejte života :-)

Ráďa

Trochu jiný svět...

4. dubna 2017 v 20:53 | Radka
Ahoj lidi...

Po dlouhé době jsem se opět dostala k tomu, že píšu... A po událostech které mě pronásledovaly jsem dlouho zvažovala jestli vůbec něco psát a nebo to ukončit. Nakonec zvítězila ta část mé osobnosti, která chce psát dál. Sice to neumím, ale píšu ráda ( občas )...

Od minula se stalo mraky událostí o které se s vámi chci podělit.
Tak jak jsem si pochvalovala situaci v práci, tak jsem to nejspíš zakřikla a přivolala tím na sebe morové rány egyptské... Spadla jsem pod jiného nadřízeného, který se vůči mě chová velice divně, nečitelně... ale rozhodně ne neutrálně, nebo přátelsky. A to ještě nejsem na hormonech a neměním se mu před očima :-)
Zároveň s novým nadřízeným jsem zdědila nového, starého kolegu. A ten si na mě začal okamžitě hojit svůj komplex. Přitom je po odborné stránce úplně mimo... Možná právě proto se snaží na sebe upozornit vždy když něco uděláme. ( kupodivu je to prý vždy jeho zásluhou :-)... )

Díky tomu všemu jsem byla předvolána před provozně technického ředitele, kde mi byly upřesněny kompetence a pravomoce... také mi byl změněn režim návštěvy lékařů... Ředitel si zřejmě četl článek o sourozencích Brychtových v MF a usoudil že budu hodně často navštěvovat lékaře :-) Ten magazín měl při mém pohovoru okatě před sebou tak, abych na něj viděla :-)
Jen tak mimochodem jsem se také dozvěděla, že všichni počítají s tím, že projdu přeměnou a odejdu jinam, kde začnu od nuly a kde mě budou všichni znát už jen jako ženu... Nevím kde tu informaci vzali, ale po tom co tam denně předvádějí už o tom i začínám přemýšlet.

Snažila jsem se vydělat nějaké korunky navíc, protože nás s manželkou čekala cesta na Ukrajinu, kde manželku dva a půl měsíce nechám a budu se doma věnovat výlučně sama sobě. Díky tomu jsem byla tak unavená, že jsem přestala vnímat čas i prostor. Taková zvláštní existence... už bych si konečně ráda odpočala. Uvidím zda se mi to podaří, držte mi palce :-)

Tyto řádky píšu na Ukrajině. Cesta sem trvala 17 hodin i s hraničním přechodem Polsko - Ukrajina. Dozvěděla jsem se, že zřejmě budou trochu problémy na cestě zpět, protože auto je registrované na manželku a já se vracím bez ní. Mám sice plnou moc k používání vozidla, dokonce přeloženou do Ukrajinštiny, ale prý to nemusí stačit z důvodů mě neznámých. Tak stůjte při mě, abych se já trubka dostala domů :-) V pátek mě čeká návštěva endokrinologie, v pondělí potom Hanka Fifková a ve středu potom Weiss. To bude mazec :-)

Zatím se mějte moc hezky, ozvu se zase až po všech vyšetřeních, pokud mě tedy mezitím na Ukrajině nezabásnou :-)

Pa, Radka...

První ples v novém životě...

19. března 2017 v 13:52 | Radka
Ahoj lidi :-)

S úžasem sleduji, jak končí jeden blog za druhým a přemýšlím jestli psát dál...?

Dlouho jsem nedala žádný příspěvek, protože se v podstatě nic moc neděje... Stále na něco čekám. Prozatím se můj čas vleče od vyšetření k vyšetření a mezitím moc pracuji a pomáhám všem okolo. Snažím se moc nemyslet a proto dělám co mohu, abych myslet nemusela...

Včera jsem byla na svém prvním plese, kde jsem se předvedla už jako žena... podotýkám, že šlo o pokus, ale i přesto, že zatím nejsem na hormonech a moc věcí z ženského světa stále neumím, to dopadlo nad mé očekávání...
Make-up se mi moc nepovedl, paruka byla zřejmě o pár čísel větší a šaty naopak o pár čísel menší Usmívající se
Když jsme šly s manželkou k autu, potkaly jsme sousedku. Nepoznala mě, pozdravila dobrý den i přesto že už si tři roky tykáme Usmívající se. Když jsem na ní promluvila, zůstala jako opařená... Vůbec nedokázala pobrat která bije... Popravdě nádherný pocit Mrkající

I na plese si mě nikdo nevšímal a ani na mě nikdo nezíral jako na chlapa v šatech... Bylo to hezké a motivující... Přikládám jednu fotografii, abyste si mohli vytvořit obrázek o tom, jak moc se mi to nepovedlo Mrkající Buďte prosím tolerantní...



Hezký den a snad zase něco napíšu...

Radka

Kam dál