Srpen 2017

100 dní na HRT... téměř :-)

12. srpna 2017 v 22:38 | Radka
Uplynula už dost dlouhá doba, kdy jsem psala naposledy.
Omlouvám se všem kdož si čtou ty řádky co tu zanechávám, ale vážně, při tom všem co jsem nucena řešit moc nestíhám. A taky se toho z pohledu mé osoby a změn na mém těle a duši neděje až tolik, aby to stálo za nějaký článek ;-)

Takže když to shrnu, prsa bolí a už je i vidět, že rostou... Občas mě rozhodí kdejaká blbost, takže je znát že hormony působí :-) Občas se také podle mínění jednoho mého kolegy chovám jako hysterka a není radno mě rozčílit... Každopádně už nejsem tak klidná jako dřív. Také mám díky hormonům návaly horka a zimy. Takže třeba v noci se klepu jako osika, ale zároveň jsem mokrá jako myš...

Postupně doplňuji ženský šatník, ale je to těžké, všechno stojí peníze a potřebuji toho opravdu hodně. Podprsenky zatím kupuji hlavně sportovní, protože jen bůh ví jak velká mi narostou a při těch cenách nemá moc smysl kupovat jich hodně... Mám jednu push-upku a mraky sportovních... Prozatím řeším problém chození v unisex oblečení, jelikož v práci ještě vystupuji v mužské roli, ale zároveň už potřebuji podprsenku, protože musím mít prsa chráněná. Jsou dost citlivé bradavky a bez podprsenky bych se asi zbláznila, no a díky tomu na mě občas někdo zůstane civět. Chlap v podprdě totiž není k vidění denně :-)
Kalhotky kupuji stahovací, ale i když se hodně snažím tak je vždy poznat, že tam něco přečnívá :-) I proto se teď snažím nakupovat tuniky, šaty i trička dlouhá minimálně do půl stehen. Asi v deseti obchodech tady u nás už vědí co řeším a kupodivu je to moc nerozhodilo... Holt doba pokročila a lidi jsou víc informovaní než tomu bylo za mých malých časů :-)
Jedna dobrá kamarádka mi darovala kalhoty a trička a nějaké sportovní oblečení takže teď mám víc džínsů než jsem měla jako chlap... Mimochodem, je to moje budoucí kadeřnice, která se v sočasné době věnuje jen mému obočí, protože vlasů prozatím moc nemám... Ale už šetřím :-)

Jelikož se situace u mě v práci změnila k horšímu rozhodla jsem se něco s tím udělat a podala jsem si žádost o změnu pracovní pozice. Kupodivu mi bylo vyhověno a od září nastupuji do kurzu řidičů a řidiček autobusů MHD. A tak po vzoru Jaroslavy Brokešové ( kdo nemáte tušení o koho jde, najděte si jí na FB, nebo i jinde v digi prostoru ) jdu do provozu, vozit nevděčné cestující po městě :-) Postupně bych si ráda dodělala papíry i na tramvaj a jezdila s obojím. Každopádně se mi na této pozici bude lépe snášet tranzice, budu za volantem a těm za mnou bude v podstatě jedno kdo je veze, hlavně že je veze :-)
Jinak k tomuto kroku jsem se rozhodla i kvůli tomu, že nebyla akceptována moje žádost o soukromí při převlékání a sprchování ve společných šatnách a sprchách. Můj šéf je hulvát a homofob a tak mě donutil řešit můj problém s identitou radikálněji než jsem chtěla. I když jsem si myslela že jsem tvrďačka a že mě nic moc nerozhází, tak ten blbec mě dohnal až k slzám a to tedy nepřiznávám moc ráda... Bohužel se ale s takovými lidmi budeme potýkat všechny a všude. A že jich stále je :-(
No, a s tím vším souvisí i to, že s nástupem do kurzu odhazuji pánské svršky a od toho okamžiku už budu vystupovat pouze v ženském a to všude a za všech okolností. Už teď se občas osmělím a jdu se projít ven v dámském, posedět s kámoškou u kafe a pokecat o životě. A víte co? Už teď si mě nikdo nevšímá, nikdo nečučí a tak... Jsem prostě nenápadná skoro padesátka :-)

Abych se taky pochlubila s úspěchy, mám za sebou první návštěvu kosmetického ústavu a s tím související laserové depilace obličeje. Vousy musí pryč... Jedno sezení jsem ukecala na necelé tři tisíce z původní pěti tisíc. Dle mínění kožní lékařky, která má patronát nad tím kosmeťákem mě čeká deset až dvacet sezení. Vše záleží na urputnosti mých vousů.
Až vám bude někdo tvrdit že to nebolí tak mu nevěřte. Já myslela že u toho umřu. Bulela jsem ještě půl hodiny po zákroku. Je to jako by se vám do pokožky obličeje zabodávalo tisíce jehliček. Děsná pakárna, ale musím říct, že už po prvním zákroku mi porost vousů prořídl. To celé se bude opakovat každé čyři týdny. Teda, co my holky musíme všechno podstoupit na cestě ke splnění toho krásného snu, o tom se tzv. normálním lidem ani nezdá...

Také musím zmínit pokračování diety. Ze 106 kg živé váhy se mi od začátku května do dnešního dne povedlo shodit na 88 kg. Bohužel kvůli péči o mou nemocnou ženu se mi k tomu nedaří moc cvičit a běhat. Ale snad to časem nějak vypilujeme a najdu čas i na to... Držte mi palce, ráda bych sundala ještě 15 kg :-)

Musím tady v mém článku věnovat pár řádků těm z nás které mají čerstvě po operaci pohlaví (SRS). Ráda bych jim popřála vše nej v jejich novém ženském životě a zároveň co nejméně komplikací při hojení a následné vaginoplastice ;-) A tady narážím na problém některých z nás... Já konkrétně si nedokážu představit tranzici bez operace pohlaví. Neumím si představit, že bych měla být ženou s penisem. Až jsem se při té představě opupínkovala :-) Ale to jsem asi šťouchla do některých spících agentů antitrans komunity a to bych vážně nerada, takže to berte jen jako poznámku pod čarou :-)

No nic, pro dnešek asi vše, postupně budu doplňovat všechno co jsem zapomněla zmínit.

Držme si palce na naší trnité cestě a ať se nám všem vyhýbají idioti a jiní škodící elementové ;-)

Pa, Radka...